Canisterapie v mojí praxi.
Canisterapie se mi při práci s lidmi s různým typem diagnóz velice osvědčila a mám s ní velmi dobré zkušenosti.
Konkrétně pracuji se svým psem Pukim, který má odmalička velmi vhodné dispozice
canisterapii vykonávat, a tak se jí věnujeme již mnoho let a většinou s krásnými úspěchy.
Dříve jsem pracovala s dospělými lidmi s mentálním postižením v chráněném bydlení, kde kromě
mnohem lepší adaptace po přestěhování do chráněného bydlení byli tito lidé skrze psa i mnohem lépe
motivováni k různým aktivitám a činnostem. Navíc mnoho těchto lidí mělo různé přidružené diagnózy
(deprese, autismus, úzkosti, silné výkyvy nálad s nastupující agresí atd.), se kterými se pracovalo
mnohem lépe pomocí psa. Pes byl zde nedocenitelný pomocník.
Velmi dobrou zkušenost jsem měla s velmi uzavřenými klienty, kteří se právě díky psovi více rozpovídali,
otevřeli se a zadaptovali v novém prostředí.
Časem jsem začala více pracovat s dětmi a jelikož pes Puki je takové stále nadšené dítě, práci s dětmi si
zamiloval a snad všechny děti si dříve či později zamilovaly jeho. Práce s dětmi formou různých úkolů a
her doslova hravě sama plynula a i ty nejvíce stydlivé či téměř nekomunikující děti se s nadšením do her s
Pukim po nějaké době zapojily také.
Takovou otevřenost a spontánnost u dětí je vždy krásné pozorovat.
Děti dovedou vnímat a přijímat energii ze psa upřímně, spontánně a bez životem naučených rozpaků a
zábran a často si děti a psi tak nějak zvláštně rozumějí, jako by měli svoji vlastní řeč.
Pes je přítelem, společníkem, dítě s ním udržuje hmatový a zrakový kontakt, dítě se na psa soustředí,
hraje si s ním, spontánně s ním navazuje komunikaci, dává mu povely, které pes s nadšením za dobroty
vykonává. Pes aportuje balon a čeká, až bude moct aportovat znovu a je u toho stále veselý a radostný.
Pes je velký stimulátor psychický, fyzický a sociální. A právě toho se dá v canisterapii velmi dobře
využít.
Někdy se však může stát, že má člověk z kontaktu se psem obavy či strach a i to je potřeba akceptovat a
do ničeho ho nenutit. V takovém případě může klient psa jen nějaký čas pozorovat a canisterapii můžeme
zapojovat jen velmi pozvolna a postupně. Zde se hodí klidnější techniky canisterapie.
U takovýchto klientů musíme být velmi trpěliví, neb teprve časem mohou být odstraněny obavy z
kontaktu se psem, vzbuzen o canisterapii zájem, můžou se zlepšit sociální dovednosti, nastat příjemné
prožitky spojené s aktivitou se psem, relaxace a emoční uspokojení.
Základem canisterapie také je, aby kontakt psa s klientem byl pro všechny strany radostnou záležitostí a
přínosem, bez toho by canisterapie neměla smysl.
Každý člověk je výjimečný, děti nevyjímaje, proto i zázraky se liší.
Vycházím z toho, že každé dítě je výjimečná, individuální a specifická osobnost a každý komunikuje
různě a svým specifickým způsobem (byť třeba i neverbálně) a k tomu nám právě pes může velice dobře
pomoci.
Skrze psa se můžeme pokusit navázat vztah, rozvíjet sociální interakci a hledat různé komunikační
kanály.
Pes může být přímým aktérem v aktivitě (např. soutěžení se psem, mazlení, hry se psem, jeho výcvik),
motivačním prvkem k určité činnosti (např. motivace k pohybu, procházky se psem do přírody,
přeskakování překážek, potoka atd.), motivací k výtvarným činnostem, praktickým dovednostem (česání
psa, manipulace s různými druhy zapínání přezek, karabin apod.), k péči o živého tvora (poznávání a
naplňování potřeb psa – účast při krmení, donesení čerstvé vody, respektování odpočinku psa, péče o srst
aj.) a celkově objektem hodným pozornosti.
Pes nám může mnohé nabídnout, mnohé naučit a mnohé v nás rozvinout.
A tento proces je vždycky krásný, smysluplný a konstruktivní.
Monika Štulířová,
canisterapeutka a lektorka hiporehabilitace
Kamenitý vrch, z. s.
Zvažujete, jestli by canisterapie mohla být přínosná i pro Vaše dítě? Napište nám na
info@kamenityvrch.cz a rádi Vám poradíme.